2-[¹⁸F]fluoro-2-deoxy-D-glukóza ([¹⁸F]FDG) byla vyvinuta v roce 1976 jako výsledek spolupráce mezi vědci Národního zdravotního institutu Univerzity v Pensylvánii a Národní laboratoře z Brookhavenu. Vyvinuta byla pro přesně specifikovaný účel a to pro mapování metabolismu glukózy v mozku žijících osob, čímž se tato sloučenina stala základním nástrojem pro rozvoj mnoha oblastí lidské neurologie. [¹⁸F]FDG byla nejprve používána pro stanovení lokálního metabolismu glukózy v mozku, ale brzy se oblast jejího využití rozšířila také do oblasti studia metabolismu glukózy srdečního svalu a významné uplatnění našla zejména v onkologii jako tracer při sledování zvýšené metabolické aktivity tumorových tkání.

 

O FDG se někdy v odborné literatuře mluví též jako o molekule století. Jen zcela omezený okruh lidí ví, že prototyp této molekuly byl sestaven na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy v Praze a to roce 1968 Prof. Josefem Pacákem a Miloslavem Černým. Tenkrát měla být tato molekula použita jako nosič léčebných látek do nitra nádorové buňky a k pozastavení metabolismu glukózy nádorových buněk, čímž mělo dojít k jejich postupnému zničení. V roce 1969 pak je autory publikován článek o syntéze 2-deoxy-2-fluor-D-glukosy. Zcela současně podobnou syntézu uveřejnila i skupina z Chester Beatty Research Institute. Jejich syntéza byla prováděna poněkud jinak a  dokončena o několik měsíců později. V pozdějším vývoji se podařilo označit molekulu pozitrony emitujícím atomem radioizotopu ¹⁸F s vhodným poločasem rozpadu 110 minut, a to v roce 1978.